Duben 4th, 2012 | 
Author: 
Dnes jsme zažili výjimečný den. Určitě to byl jeden z nejdůležitějších dnů v našem životě. Určitě to byl den, kdy se nás dotklo štěstí! Narodila se nám dcera Rebeka!
Nakonec to byl i docela dlouhý a namáhavý den, a i když za to nemohla přímo Rebeka, tak je to prý jen první takový den z mnoha. Ale i když se na nás naše "la Petite" občas mračí, tak většinou je zlatíčko a věříme, že to bude stát za to…
Posted in 
Petit stříhá metr.
Lépe řečeno metr stříhá spíš Helča, protože Petit má už zpoždění – původní termín už prošvihnul a přitom se pořád k ničemu nemá! Je vidět, že je o něj dobře postaráno už teď. Nebo že je hrozně línej už teď… Radši si nebudeme tipovat, která varianta je správná. V každém případě jsme si uvědomili, že prakticky nemáme žádnou fotku, kde by bylo vidět, jak roste a s ním i Helčino bříško. Proto jsme se k tomu postavili zodpovědně a pokusili se vytvořit několik památečních fotografií.
Opět po roce (téměř přesně na den) jsme se rozhodli strávit pár dnů směrem na jihovýchod od naší matičky měst Prahy a vyrazili jsme do hlavního města Maďarska – Budapešti.
Cesta není nijak komplikovaná, v zásadě stačí jet čtyři hodiny po dálnici, dvakrát odbočit a je člověk na místě (což na motorce samozřejmě na jeden zátah nevydržíme, takže nám to trvá o trochu déle, ale v pohodě).
Stejně jako město není moc vzdálené od Prahy geograficky, tak nám přijde, že není vzdálené ani svou podobou a atmosférou. Ano, Praha má hezčí střechy, její centrum je menší (a nejen centrum) a tím je asi taková malebnější, ale paralely mezi oběma městy nás napadaly během strávených dnů poměrně často.
Vlastně napoprvé to bylo (nechtěně) už doma na gauči při plánování cesty a rezervaci hotelu. Moc nechybělo a přes nějaký hotelový portál, na kterém jsme hledali hotely v Budapešti, jsme si málem zarezervovali hotel na pražském nábřeží, který se tam nějakým záhadným způsobem objevil v nabídce! Až když jsme si prohlíželi jeho umístění na mapě, tak jsme si říkali, že to vypadá skoro jako v Praze. A ono bylo. Ale fakt je, že i ve skutečnosti tam podoba obou měst opravdu je…
Včera jsme využili vymoženosti moderní techniky a nechali jsme si udělat tzv. 4D ultrazvuk. Sice moc nechápeme, kde je ten čtvrtý rozměr, ale i ty tři stály za to.
Petit se nám pěkně vybarvil a vyrýsoval, i když to v podstatě celé prospal.
T-3M
I tak se nám občas rozmazával, jak je vidět na pohyblivých obrázcích níže…
Když jsme odjížděli z Paříže, tak jsme ani netušili, jaký suvenýr si zpátky s sebou také vezeme. No, to vlastně nevíme pořád ani teď, ale už se začínáme těšit.
A takhle se nám Petit ukázal poprvé.
Pravda, to ještě vypadal spíš jako fazole.
Jako človíček se nám pak předvedl o něco později:
To mu bylo nějakých plus mínus – tedy vlastně hlavně mínus - 5 měsíců.